Před každou cestou autem do zahraničí je potřeba se detailně seznámit nejen s výší mýtného za použití dálnic v jiných zemích EU, ale také s tím, jakým způsobem ho státy vybírají a jaké neočekávané pokuty mohou přijít. Pozor také na překlepy při online zadávání poznávací značky vozu.

V některých zemích je systém dálničních poplatků plně elektronický a kontrola probíhá automaticky podle státní registrační značky vozidla. Stačí přitom drobná chyba a systém mýtné pro daný vůz neidentifikuje jako zaplacené. To se stalo českému řidiči v Maďarsku, který si elektronickou dálniční známku řádně zakoupil, ale při zadání SPZ omylem vynechal jednu číslici. Systém tak jeho vozidlo považoval za neidentifikované a o rok později mu přišla výzva k úhradě sankčního poplatku, v několikanásobné výši samotného mýtného. A to proto, že velkou část tvoří poplatek advokátní kanceláři, která sankci vymáhá jménem maďarského provozovatele dálniční infrastruktury.

Řidič zaplatil přibližně dva tisíce korun, a snažil se vyjednat, aby mu byla sankce prominuta s ohledem na prokazatelnou vůli mýtné zaplatit a také aby byla značka jeho vozu v systému provozovatele opravena. Přesto mu následně dorazily další výzvy k zaplacení za stejné porušení. Spotřebiteli se nedařilo navázat s provozovatelem systému kontakt, a tak se do věci zapojilo Evropského spotřebitelské centrum, které se pokusí o vyřešení věci v mimosoudní rovině.

Potíže mohou nastat také v zemích, kde se mýtné vybírá při průjezdu branami přímo na dálnici. Jiný český řidič uvedl, že v jedné z bran v Itálii mýtné zaplatil v hotovosti, po čemž se závora otevřela. O tři roky později mu však přišla výzva k úhradě dlužného mýtného spolu s poplatky a náklady na vymáhání, které výrazně převýšily původní částku. Spotřebitel již neměl potvrzení o zaplacení k dispozici a namítal, že průjezd přeci musel být zaplacen, protože jinak by se závora neotevřela.

Při téže jízdě se staly ještě dva podobné incidenty, kdy projel další branou, která byla otevřená, a pro průjezd tedy nebyl požadován poplatek. Následně opět najížděl na dálnici, ale informace v systému provozovatele mýtných bran neodpovídaly skutečnosti, protože by nebylo reálně možné projet úseky v časech, které systém vygeneroval. Provozovatel dálniční sítě však argumentaci nepřijal a trval na tom, že fotografická dokumentace průjezdu dokládá nezaplacené mýtné. Spotřebitel tak musí požadovanou částku uhradit, jen místo původních několika eur jde o 164 eur.

Komplikace mohou vzniknout i při průjezdu úseky dálnic se zvláštním mýtem, které se v některých zemích platí nad rámec běžné dálniční známky. Pokud řidič takový úsek projede bez zaplacení, může mu později přijít výzva k úhradě výrazně vyšší částky. V některých případech může být dluh následně vymáhán prostřednictvím inkasní společnosti nebo předán příslušným úřadům.

Zkušenosti z praxe proto ukazují, že před cestou autem do zahraničí se vyplatí věnovat několik minut studiu pravidel pro placení dálničních poplatků.

Text vyšel v časopisu dTest 04/2026.